Najednou jeden z nich zkolabuje a padne k zemi. Zdá se, že nedýchá, oči obrácené v sloup. Druhý lovec vytáhne mobilní telefon a volá záchranku. Přerývaně mluví do sluchátka:

"Můj přítel je mrtvý. Co mám dělat?"

"Klid", odpovídá operátor, "od toho jsme tady, abychom vám pomohli. V první řadě se ujistěte, že váš přítel je opravdu mrtvý."

Ve sluchátku je chvíli ticho, pak je slyšet výstřel. "OK, co mám dělat dále?", ptá se lovec.

Při návštěvě Anglie je Bush pozván na čaj ke královně. Jak tak spolu sedí, ptá se Bush:

"Jaká je vaše filozofie vůdcovství, Výsosti?"

"Spočívá v tom, obklopit se inteligentními lidmi."

"Ale jak poznáte, že jsou inteligentní, Výsosti?"

"Poznám to tak, že jim kladu ty pravé otázky.Dovolte, abych vám to předvedla." Královna vytočí číslo Tony Blaira: "Pane ministře, odpovězte mi, prosím, na tuto otázku: 'Vaše matka má dítě a váš otec má dítě a toto dítě není ani váš bratr, ani sestra. Kdo to je?'"

 Mám tady pár hříšníků, kteří nebyli tak špatní jako ty. Jednoho z nich pustím, ale ty půjdeš na jeho místo. A budu k tobě dokonce tak dobrý, že ti dovolím, aby sis sám vybral."

Bushovi se to zdálo jako dobrý obchod. Ďábel tedy otevřel první místnost. Tam byl veliký bazén, v něm plaval Nixon. Stále se potápěl a něco hledal, ale vždy se vynořil s prázdnýma rukama. Znovu a znovu.

"Ne," řekl Bush. "Já nejsem dobrý plavec. Myslím, že tohle bych dělat nemohl."

Ďábel tedy otevřel druhou místnost. Tam byl Newt Gingrich a velikým kladivem rozbíjel kameny. Kamenů nikdy neubývalo.